Jak vypadá prase asi každý víte. Silné, zavalité tělo na krátkých, v případě prasete divokého i rychlých nožkách. Od svého domestikovaného příbuzného se liší především barvou srsti. Ta je v šedo černá, létě se ještě přidá rezavě hnědá. Právě odtud pochází označení, které rádi používají myslivci – černá zvěř. Velmi zajímavě jsou zbarvená mláďata. Pyžamáci, jak se jim také říká, jsou černě a béžově pruhovaná. Pro divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas je krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Dospělá zvířata mohou vážit i 200 Kg.

Rozšíření

Původně se divočáci vyskytovali po celé Evropě a Asii, v minulých stoletích však byl tento druh téměř vyhuben. K nám se začali opět rozšiřovat až po druhé světové válce. Díky nedostatku velkých šelem – kromě člověka jejich jediných predátorů, se začali rychle množit. V těchto letech se nejen naše země potýká s jejich přemnožením. Menší i větší tlupy divočáků můžeme vidět především v rozsáhlejších smíšených lesích s hustým podrostem a to po celé republice.

Způsob života a potrava

I když jsou tato zvířata u nás přemnožená, lze říci, že je viděl málokdo. I takto velká zvířata totiž dokáží žít skrytým způsobem života a ubrání se tak před zraky predátorů, tedy i člověka. Přes den se divoké prase ukrývá v hustém houští nebo v rákosí u rybníku, aktivní je teprve navečer. Jeho vášní je válení se v bahnitých tůních. Po takovéto koupeli ho můžeme vidět obalené vrstvou bláta, které po zaschnutí tvoří krunýř. Po důkladné koupeli se vydá pro něco k snětku, například pro kořínky, různé plody a semena. Velmi oblíbenou pochoutkou je kukuřice a další zemědělské plodiny. Prase divoké lze považovat za velmi chytré a učenlivé zvíře, které se může stát domácím mazlíčkem stejně dobře jako pes, či kočka.

Rozmnožování

Páření (chrutí) probíhá v podzimních a zimních měsících (listopad, prosinec). Bachyně po 15 – 16 týdnech (zhruba v březnu) porodí 2-6 selat. Tato ve volné přírodě atypicky zbarvená mláďata dospívají v jednom roce života. Prase divoké se dožívá 11 – 12 let.

Ochrana

Výše jsem se zmínila o tom, že divočáci jsou v naší krajině misty přemnožení a že mají rádi zemědělské plodiny, zejména kukuřici. V jedné z debat na tomto serveru se objevil názor, že si zemědělci mohu za škody způsobené divočáky z části sami. Jsou totiž upozorňováni na to, že prasata mají velmi ráda kukuřici a proto se z blízkých lesů stahují na pole, které zemědělec oslel kukuřicí. Tento zemědělec část úrody musí zaorat. Potom co veškeré práce na podzim ukončí, říká si: „Tuto chybu už neudělám, příští rok na pole vyseju obilí“. Jenomže prasata moc dobře vědí, že tam loni byla jejich oblíbená kukuřice. V půdě také zaorané klasy ucítí, začnou je vyrývat a tím znovu plundrovat, tentokráte obilné, pole. V takovýchto oblastech se také zákonitě začnou rychle množit.

Je asi všem jasné, že prase divoké není třeba v dnešní době legislativně chránit, spíše naopak. Tento druh je v současné době nejen pro myslivce tím nejproblematičtějším. Nemuselo by tomu tak být, kdyby se sem ve větším množství vrátili velké šelmy jako je vlk, rys, nebo kočka divoká.

Děkujeme za fotografie, které jsou zveřejněny se souhlasem webu www.nature-photogallery.eu