Potravní řetězec popisuje potravní vztahy mezi organizmy v ekosystému, vyjadřuje přesuny energie a látek z jednoho druhu na druhý. Pomocí šipek je znázorněn vztah mezi organizmy, které se postupně pojídají. Šipka reprezentuje přenos biomasy mezi jednotlivými trofickými úrovněmi. Potravní řetězce jsou navzájem propojeny a vytvářejí složité potravní sítě. Rozlišují se tři základní typy:
1) Pastevně kořistnický řetězec:
Producenti (autotrofní zelené rostliny, které jsou zdrojem organických látek) jsou konzumovány konzumenty I. řádu (býložravci). Ti jsou potravou pro konzumenty II. řádu (masožravci, všežravci). Konzumenti II. řádu zase mohou být potravou pro konzumenty III. řádu (velcí masožravci).
Vždy platí, že konzumenti vyššího řádu mají větší tělo a nižší populační hustotu než organizmus na předcházející potravní úrovni.
Příklad: řasy → býložravé ryby → dravé ryby → tuleň → lední medvěd
2) Rozkladný (dekompoziční) řetězec:
V tomto řetězci dochází k postupnému rozkladu odumřelých těl organizmů na humus a minerální látky (mineralizace). Na tomto rozkladu se podílejí houby a různí půdní živočichové (např. žížaly, hmyz). Finálními dekompozitory (reducenty, rozkladači) jsou mikroorganizmy (bakterie, prvoci). Platí pravidlo, že s následným stupněm se velikost těl organizmů zmenšuje, avšak jejich počet prudce roste. Čím vyšší teplota, tím rychlejší rozklad. Uvolněné minerální látky zase využijí rostliny. Tím se potravní řetězec uzavírá.
Příklad: odumřelý organizmus → saprofytní hmyz → bakterie
3) Cizopasný (parazitický) řetězec:
Směřuje od hostitele k parazitům různého řádu. Parazité žijí na úkor svého hostitele, z jehož těla získávají výživu. Obvykle ho neusmrcují. Hostitelem může být rostlina i živočich. V případě, že parazita napadne jiný parazit, jedná se o hyperparazitismus.
Platí stejně jako v předchozím typu potravního řetězce, že velikost těla organizmů se zmenšuje, ale jejich počet roste.
Příklad: pes → blecha psí → tasemnice psí
Potravní pyramida
Potravní řetězce lze znázornit graficky pomocí potravních pyramid, které vyjadřují vzájemné potravní vztahy v ekosystémech. Zachycují koloběh látek a tok energie. Organizmy jsou rozděleny do trofických úrovní. Základní úroveň tvoří producenti, nad ní jsou úrovně konzumentů. Úrovní je tolik, kolik je článků v potravním řetězci. Směrem nahoru se pyramida zužuje, jak postupně ubývá konzumentů.
Producenti – autotrofní organizmy (zelené rostliny, sinice, řasy), které v procesu fotosyntézy produkují organické látky přeměnou z látek anorganických. Tvoří základ potravní pyramidy.
Konzumenti – heterotrofní organizmy, které se živí organickou hmotou, kterou vyprodukovali producenti. Oni sami nedovedou vytvářet organické látky z anorganických, proto jsou závislí na autotrofních organizmech. Patří sem většina živočichů. Dělíme je na: konzumenty I. řádu (býložravci), na konzumenty II. řádu (drobní masožravci, všežravci), konzumenty III. řádu (velcí masožravci) a tak dále (podle počtu konzumentů).
Rozkladači (destruenti, dekompozitoři) – skupiny mikroorganizmů (bakterie, houby), které se živí mrtvou organickou hmotou. Přeměňují organické látky zpět na anorganické, ty pak mohou autotrofní organizmy opět využít k vytvoření organických látek.
Vztahy mezi populacemi
Mezi jednotlivými druhy organizmů, které žijí na určitém společném místě, se vyvíjejí vztahy. Ty se dělí na:
1. Neutrální – populace se nijak neovlivňují.
2. Pozitivní – soužití mezi dvěma či více organizmy je prospěšné pro všechny zúčastněné strany. Soužití může být fakultativní – pro zúčastněné organizmy je výhodné žít spolu, ale mohou žít i samostatně (například soužití mšic a mravenců, opylování květů hmyzem atd.).
Obligátní vztah – soužití je nutné pro přežití druhů (př. mykorhiza, lišejníky).
Komenzalismus – je soužití dvou či více druhů organizmů, z nichž jeden (komenzál) má prospěch z druhého, ale nijak negativně ho neovlivňuje. Příkladem může být potravní prospěch pro ptáky, kteří sbírají larvy v půdě, kterou přeorali divoká prasata. Nebo hyena, která sežere zbytky antilopy ulovené lvem. Ten se již nasytil a zbytek kořisti už nechce.
Mutualismus (symbióza) – oboustranně prospěšné soužití dvou či více druhů organizmů. Například soužití mravenců a mšic, mořské sasanky a raka poustevníčka, atd.
Protokooperace – vzájemně výhodné, ale nezávazné sdružování organizmů. Příkladem je např. hnízdění v koloniích (lepší obrana před predátory).
3. Negativní – jeden organizmus poškozuje druhý.
Amenzalismus, alelopatie – jeden organizmus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organizmus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do svého okolí (př. silice, fenoly, toxiny). Tyto látky působí na růst a vývoj inhibičně. Příklady rostlin s alelopatickým účinkem: šalvěj, pelyněk, slunečnice.
Predace – predátor (lovec) vyhledává a loví jiný organizmus (kořist). Kořist se stává zdrojem energie a výživy pro predátora.
Kompetice (konkurence) – soupeření dvou organizmů o životní potřeby (např. potravu, teritorium, světlo, úkryt).
Parazitismus – vztah dvou organizmů, ve kterém jeden organizmus (parazit) má zisk na úkor druhého (hostitele). Parazit využívá hostitele jako zdroj potravy, ale neusmrcuje ho. Ektoparazité žijí mimo tělo hostitele nebo na jeho povrchu (př. blecha, pijavice), endoparazité žijí v těle hostitele (tasemnice, škrkavka).
Zdroje:
Braniš M. (2010): Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Informatorium, Praha.
Kvasničková D. (2010): Základy ekologie. Fortuna, Praha.
Hančová H., Vlková M. (2003): Biologie I. v kostce pro střední školy. Fragment, Praha.
Jelínek J., Zicháček V. (2005): Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc.
dum.rvp.cz/materialy/stahnout.html?s=gabfaxvl
http://fle.czu.cz/~ulbrichova/Skripta_EKOL/produkce/produkce.htm
www.mezistromy.cz