Nový les se rodí ze semínek stromů a již staří lesníci věděli, že odborně založené lesní semenářství je základem pěstování lesů. Cílem lesního semenářství je zajistit geneticky vysoce hodnotné a kvalitní osivo pro umělou i přirozenou obnovu nebo zakládání lesních porostů.

Jednotlivé stromy se liší tloušťkou, výškou, tvarem kmene a koruny či dobou rašení. A každý strom je výsledkem dědičného založení a měnících se životních podmínek. Díky přírodnímu výběru se podmínkám prostředí přizpůsobovaly nejen jednotlivé stromy, ale i celé jejich skupiny a stromy v celé oblasti, tzv. populace. Populace, která vznikla jako důsledek dlouhodobého přizpůsobování se přírodním podmínkám, se nazývá ekotyp.

V minulosti došlo k tomu, že v některých oblastech vhodné ekotypy lesních dřevin buď úplně vymizely, nebo se zachovaly v množství, které nestačí pro reprodukci lesních porostů. Proto je třeba někdy přenášet lesní osivo odjinud. Možnosti přenosu osiva v rámci České republiky stanoví semenářská rajonizace, jejíž základ tvoří tzv. lesní oblasti. Jsou to územní celky vymezené geografickými, geomorfologickými a klimatickými podmínkami. U hlavních jehličnatých dřevin (smrku, borovice a modřínu) se slučují do semenářských oblastí. To je území, kde stanovištní podmínky odpovídají přirozenému rozšíření a biologickým požadavkům určitých ekotypů a kulturních odrůd lesních dřevin. Slouží především pro koordinaci sběru a přenosu semena a sazenic.

Rozlišujeme tyto semenářské oblasti:

pro smrk: krušnohorskou, středočeskou, jihočeskou, Českomoravské vrchoviny, severočeskou, západosudetskou, východosudetskou a západokarpatskou

pro borovici: západočeskou, šumavskou, třeboňskou, severočeskou, východočeskou, Českomoravské vrchoviny, středočeskou, východosudetskou, Slezské nížiny, beskydskou, moravsko-slovenskou a rohatecko-záhorskou

pro modřín: jesenickou a ostatní území České republiky