Vzhledem k průmyslovému charakteru země a hustotě obyvatelstva mají lesy mimořádný význam jako součást životního prostředí, ale i jako zdroj obnovitelné, ekologicky šetrné suroviny – dřeva, které patří k těm málo surovinám, jež jsou ještě v českých zemích k dispozici. Mnohá ložiska rud (stříbra, zlata i železa) byla v minulých staletích vyčerpána, takže nyní se zde těží jen hnědé a černé uhlí, vápenec, kaolín a sklářské písky. Při těžbě dřeva přes 1 m³ na obyvatele ročně jsou lesy s to krýt plně tuzemskou spotřebu a část se ještě může uplatnit v zahraničním obchodě.

Lesy musí uspokojovat stále rostoucí nároky na mimoprodukční, tzv. veřejné funkce, tzn. na funkci vodohospodářskou, půdoochrannou, krajinotvornou, klimatickou, rekreační. To vše vedlo už v minulosti k diferenciaci hospodaření v lesích a jejich členění na kategorie. V současné době se lesy člení na kategorii lesů hospodářských (77,7 %), ochranných (3,6 %) a zvláštního určení (18,7 %). Lesy hospodářské však plní všechny funkce, kdežto v dalších dvou kategoriích je hospodaření upraveno s ohledem na jejich speciální poslání.

Postavení lesního hospodářství v celku národního hospodářství lze vyjádřit jeho podílem na tvorbě HDP, který se pohybuje v rozmezí 0,9 – 0,6 %. To v absolutním vyjádření představuje asi 10 mld. Kč. Protože však výkony lesního hospodářství jsou více méně stabilní a nelze je podstatně zvyšovat, bude s růstem národního hospodářství jeho podíl na HDP klesat. Tento striktně ekonomický pohled může svádět k domněnce, že důležitost lesního hospodářství bude do budoucna klesat.

Význam lesů pro společnost nelze ovšem posuzovat jen podle ekonomických údajů. Lesy poskytují řadu ještě ne zcela doceněných přínosů, například jsou základním krajinotvorným prvkem udržujícím stabilitu přírodního prostředí a mají schopnost vázat uhlík a zpomalovat tak proces změny klimatu. Tyto a další přínosy vedou k uznání jejich důležitosti pro hospodářský a sociální rozvoj společnosti a k nárůstu požadavků na zabezpečení trvale udržitelného obhospodařování lesů s cílem zachovat biologickou diverzitu, přírodní biotopy a jejich ekologické funkce. Vzhledem ke svým rozmanitým funkcím jsou lesy a tím i lesní hospodářství, důležité pro venkovské oblasti a představují významnou složku integrované politiky rozvoje venkova, zejména pro jejich příspěvek k tvorbě příjmů a pracovních příležitostí v oblastech, kde je jen málo alternativních možností zaměstnání.

Vyvážený vzhled krajiny, kde se v pestrém sledu střídá les s poli, loukami a rybníky (je zde na 50 tis. ha rybníků), je výsledkem tisíciletého kultivovaného vztahu, který vyjadřují i slova státní hymny, a intenzivní péče obyvatel české kotliny. Je pochopitelné, že tento vztah se vyvíjel po celá staletí, v nichž se člověk postupně měnil z bezohledného ničitele přírody a lesa v jejich tvůrce a ochránce. První náznaky uvědomění si nutnosti péče o lesy se objevují již ve 14. století – zřejmě již pod vlivem devastace lesů v okolí lidských sídel, dolů a hutí.

Příznivé rozmístění lesů i horských masivů a tradiční obliba obyvatelstva v navštěvování lesů ve všech ročních obdobích klade na rekreační funkci lesů velké nároky a mnohdy působí i poměrně značné škody (v létě jízda na horských kolech či na koních mimo vyznačené trasy, v zimě lyžování mimo vyznačené sjezdovky či při nedostatku sněhu). Přes některé negativní jevy je však volný vstup do lesů chápán jako výrazná služba lesního hospodářství veřejnosti a je také zakotvena v lesním zákoně.