Rozdíly v teplotě, množství srážek a různé vlastnosti půd v různých oblastech světa určují polohu hlavních světových ekosystémů. Nazývají se biomy Země. Jelikož jsou rozloženy na pevninách v určitých zónách nazývají se též hlavní terestrické (terra – lat. země, pevnina) neboli zonální ekosystémy.

Tundra

Bezlesá krajina porostlá většinou mechy, lišejníky, odolnými travami a pouze místy keřovitými vrbami či břízami. Rozkládá se ve studeném pásmu při severním polárním kruhu, kde teplota vystupuje nad bod mrazu pouze několik týdnů v roce a půdy, promrzlé do velké hloubky, rozmrzají v teplejším období pouze na povrchu. Srážky jsou nepříliš vysoké. Z velkých savců zde žijí sobi z menších lumíci, polární lišky a zajíci.

Tajga

Oblast porostlá především jehličnatými lesy v severních oblastech Sibiře, Kanady a Aljašky. Teplota vystupuje nad bod mrazu většinou 3 – 4 měsíce v roce. Srážek není mnoho a půdy jsou většinou kyselé s vysokou vrstvou těžko rozložitelné opadanky z jehličnatých stromů. Častá jsou i rašeliniště.

Stepi chladného a mírného pásma

Vyskytují se od Černého moře až po Mongolsko a Čínu, ve středu Severní Ameriky (kde se nazývají prérie) a místy i v severnějších částech Jižní Ameriky (Argentina, Uruguay, kde se jim říká pampy). Půdy jsou vysychající, bohaté vápníkem často černozemě. Tuhé zimy a nízké srážky umožňují přežívat především travinným společenstvům. V těchto oblastech žila původně velká stáda býložravců, například v Americe bizoni, či v Asii sajgy. Dnes jsou obvykle využívány člověkem k pěstování obilí.

Listnatý les mírného pásma

Původní typ lesa, který se vyskytoval téměř na celém území naší republiky před příchodem člověka. Oblast je charakteristická střídáním ročních období s větším množstvím srážek. Půdy jsou většinou humusovité hnědozemě. Nejhojnějšími rostlinnými druhy byly listnaté a částečně i jehličnaté stromy – buky, duby, habry, javory, případně jedle, borovice a smrky. Většina těchto lesů již byla změněna na kulturní smrkové lesy určené k těžbě dřeva.

Tvrdolisté křovinaté lesy

Vyskytují se v Evropě hlavně ve Středozemí, ale též v Kalifornii, v Chile, jižní Africe a také v jižní Austrálii. Rostou v sušších a teplejších oblastech s dostatečnými dešti především během mírných zim. Rostliny jsou většinou keřovité, s tuhými listy – některé duby, vavřín, olivy. Rostliny mají často dlouhé kořeny, které i v obdobích letního sucha obstarávají vláhu z velkých hloubek. Půdy jsou často zbarveny do hnědočervena a obsahují dostatek vápníku. Vzhledem k tomu, že ve Středozemí pastva probíhá již po několik tisíc let, tyto křovinaté lesy v Evropě téměř vymizely.

Pouště a polopouště

Jsou v oblasti tropů s velmi nízkými srážkami s kamenitými nebo písčitými půdami. Tvoří okolo 20 % celkové rozlohy pevnin. Život je omezen pouze na několik málo odolných rostlin a živočichů. Mezi největší patří Sahara a Arabská poušť. Pouště jsou i v Mexiku, Jižní Americe a Austrálii.

Tropické opadavé lesy a savany

Jsou rozšířeny ve střední Africe, Jižní Americe a částečně i v Jižní Asii a Austrálii. Rok se zde rozděluje na období dešťů a období sucha. Rozsáhlé plochy travin a křovin obsahují osamocené stromy nebo hájky, případně přecházejí v řídký les. Půdy mají často dobře vyvinutou a silnou humusovitou vrstvu. Typickými obyvateli afrických savan jsou velcí savci – sloni, nosorožci, žirafy, zebry, antilopy, lvi, gepardi. Oblasti jsou pod silným tlakem člověka. Zvláště v Africe jsou velké plochy vypalovány a používány jako pole. Jelikož většinou nemají rolníci na hnojení a řádné obhospodařování dostatek prostředků, mění se postupně savany a řídké lesy v pouště a polopouště.

Tropické deštné lesy

V tropických rovníkových oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie se rozkládá jeden z nejzajímavějších a druhově nejbohatších ekosystémů. Vysoké srážky po celý rok zajišťují vláhu. Většina živin je však v opadance a nikoli v půdě. Ta je na živiny velmi chudá. Tropické deštné lesy jsou dnes káceny a vypalovány a tak získávána na čas úrodná půda. Po několika letech užívání jsou však živiny vyčerpány a půda na polích se mění na tvrdou nevyužitelnou krustu, podobnou vypálené cihlářské hlíně.

Velké plochy původních přirozených biomů byly už činností člověka změněny. Nejvíce jsou postiženy oblasti vhodné pro život člověka. Česká republika náleží do oblasti biomu listnatých a smíšených lesů mírného pásu. Lesy však dnes pokrývají povrch naší republiky pouze z jedné třetiny a listnaté lesy u nás tvoří pouze asi 23 % z celkové plochy porostlé lesem.